Slide 14Slide 16Slide 4Slide 8Slide 17Slide 15Slide 11Slide 2Slide 0Slide 12Slide 10Slide 13Slide 6Slide 9Slide 7Slide 3Slide 5Slide 1
Rámeček

ZBRASLAVSKÝ LETOHRÁDEK

Základní historie domu, k čemu sloužil, kdo ho postupně využíval: území Zbraslavi bylo od dávných dob vždy úzce spjato se založeným cisterciáckým klášterem. První zmínka o Zbraslavském letohrádku je z roku 1564, jednalo se původně o renesanční dřevostavbu postavenou na kamenných klenutých sklepeních. Zbraslavský letohrádek, dnes nemovitá kulturní památka Hlavního města Prahy, je situována v historickém jádru v bezprostřední blízkosti Zbraslavského zámku, přestavěného z původního gotického cisterciátského kláštera (založeného na přelomu let 1291/1292 českým králem Václavem II.) V době 30-ti leté války bylo celé území Zbraslavi několikrát vydrancováno, téměř vše vypáleno. Po skončení války a podepsání Vestfálského míru (24. října 1648) započala obnova Zbraslavi. V roce 1770 se uskutečnilo v českých zemích číslování domů, objektu Zbraslavského letohrádku bylo přiděleno číslo popisné 2 hned v pořadí za farou, což dokládá skutečnost, že objekt patří mezi naprosto nejstarší v okolí. V roce 1794 provedl známý královský stavitel Mathias Hummel přestavbu Zbraslavského letohrádku ve stylu pozdního baroka/klasicismu. Po této přestavbě využíval knížecí rod Oettingen-Wallerstein v období honů objekt pro potřeby myslivosti a částečně jako letohrádek. V této historické podobě se dům po provedené rekonstrukci nachází i dnes. V současné době je objekt využíván pro potřeby bydlení a je možnost jej výjimečně využít pro uspořádání slavnostních nebo kulturních akcí.

Mathias Hummel: královský stavitel Mathias Hummel se narodil v roce 1732 ve Vídni. Byl činný ponejvíce v Praze. Pracoval pro hraběcí a knížecí rody. Od roku 1765 byl ve službách hraběte Fr. A. Vratislava z Mitrovic a od roku 1773 je přijat jako stavitel Karla Egona knížete Fürstenbergra. Patří mezi nejznámější stavitelské osobnosti z období pronikání nových klasicistních prvků do české pozdně barokní architektury. Mezi jeho nejznámější počiny patří stavba domu pro J. J. Thuna na Malé Straně, přestavba Staroměstské radnice (1784), novostavba kostela sv. Kateřiny (1776-1785), úpravy na zámku v Loučeni (1776), úpravy zámku Dobrovice (1780), Laudonův pavilon ve Veltrusích (1792-1797), Chrám "Přátel venkova a zahrad" (1792-1794), Čínská bažantnice (1792-1796), Červený mlýn (1792), Kounický palác (1798), Jinonický zámek, stavební úpravy Klementina (jeden z největších stavebních komplexů v Evropě, dnes Národní knihovna), přestavba a sjednocení pěti domů do nového paláce Liechtensteinského.

Oettingen- Wallersteinové: jsou starým německým šlechtickým rodem připomínaným již v 10. století. V Čechách se v první polovině 18. století usadily dvě katolické větve rodu. Oettingen-Spielberg a Oettingen-Wallerstein. Obě získali říšský knížecí titul. Z první větve pocházela např. Eleonora Oettingen-Spielberg, manželka knížete Karla z Lichtensteinu, majitelka panství Velké Meziříčí. S Českými zeměmi však byla v užším vztahu druhá linie Oettingen-Wallerstein, která zde vlastnila např. od roku 1825 panství Zbraslav či od roku 1872 panství Hluboš. V průběhu staletí zastávali Oettingenové všech linií velmi významné posty ve správě Svaté říše římské a habsburské monarchie. Jde o rod doposud prokazatelně žijící.

V jakém stavu byl dům před rekonstrukcí: novodobé omítky, ohyzdné radiátory, veškeré rozvody na povrchu, naprosto nevhodná dvougaráž, prodejna plynu, velmi necitlivé socialistické přístavby, naštěstí bez zásadních zásahů do původní konstrukce, různé novodobé nepůvodní příčky, částečně shnilé stropy, zcela zasypané sklepení, zbořené hospodářské budovy ve dvoře, zpustlá zahrada bez stromů. Moc smutný, neudržovaný, zanedbaný dům bez duše. Jak rekonstrukce probíhala: po vyklizení objektu byl proveden prvotní důkladný průzkum poškození objektu. Bytostným zájmem byla záchrana a citlivá oprava. Svépomocí bez jakékoli asistence úřadu. Díky tomu bylo vše prováděno postupně, beze spěchu. Bylo odstraněno vše nepůvodní, obnoveny všechny otvory a průchody, domu byla vráceno jeho dispoziční uspořádání včetně prostor pro personál. Naprosto věrně se tak dům vrátil do starých romantických časů knížecího rodu Oettingen-Wallerstein.

Co se podařilo zachránit z původních prvků: původní kompletní krov, všechny původní vodorovné i svislé konstrukce, částečně objeveny ještě zcela první omítky, původní dřevěná okna, světlík tzv. volské oko, na půdě objevené barokní plechové ručně kované svítidlo, na vnitřní části oken ještě původní dřevěné ručně tesané okenice, obnoveny všechny komíny. Po vyvezení asi 50 nákladních aut plných zeminy a sutě obnoveno nádherné spodní sklepení s otvorem na vhazování ledu a následným oddtokovým ručně tesaným kanálkem. Obnovena původní černá kuchyně s funkční udírnou. Zachráněno původní dřevěné schodiště, obnoven původní balkon do dvora, instalován dřevěný špýchárek.

Co je nejzajímavější: jedná se o objekt nesporné historické hodnoty, jádro stavby ze 16. století i prvky evtl. pozdějších úprav jsou hmatatelným svědectvím koloritu každodenního života v průběhu novověku. Dům lze hodnotit podle měřítek vyspělé architektury barokního stavitelství a je zdrojem informací o stavebním řemesle, životním prostředí skupin prostých lidí i života knížecího rodu Oettingen-Wallerstein.

Co na to památkáři: ve stejné době probíhala také totální přestavba překrásného zcela unikátně dochovaného původního zájezdního hostince v bezprostřední blízkosti Zbraslavského letohrádku. Vše stylem co nejrychleji, prioritou byl pouze termín dokončení do jednoho roku. Z celého historického hostince zůstala stát pouze čelní stěna, vše ostatní během demolice nenávratně zmizelo. Vytahovali jsme na ulici z hromady sutin připravených k odvozu na skládku kamenná ostění, našli jsme obě rozlomené části překrásného ručně tesaného kamenného reliéfu sv. Františka. Zřejmě vše stavební prvky ze zbořeného kláštera, které byly použity při stavbě zájezdního hostince. Tyto prvky jsme se snažili citlivě zakomponovat při opravě našeho letohrádku. Nestihli jsme již poprosit nové majitele hostince o umožnění prozkoumat objevenou starou studnu. Nevíme, zda se jednalo o původní pivovarskou nebo dokonce klášterní studnu. Překrásná, několik staletí sloužící hluboká kamenná studna byla během jedné hodiny zalita několika mixy betonu a tím nenávratně odstraněna. Chtěli jsme jít úplně jinou cestou, s láskou a úctou k historii, proto tolik let trvající rekonstrukce našeho letohrádku. S památkáři z Národního památkového ústavu ohledně obnovy konzultováno vše vždy bez problémů, neměli jsme s nimi osobně žádnou špatnou zkušenost. Vždy byla nezištná ochota poradit.

Jaké úpravy proběhly na pozemku: po prostudování Tereziánského katastru (používán v letech 1741-1757) a Josefínského katastru (používán v letech 1789-1851) jsme ještě raději pomocí ručních sond prozkoumali hospodářský dvůr. Objevili jsme tak zbytky již zbořených a odstraněných hospodářských budov. Na těchto objevených základech jsme ze starých materiálů nově vystavěli půdorysně naprosto stejné stavby. Nově byl zakomponován do areálu dvora krásný originální celodřevěný špýchárek ze 17. století zakoupený v aukci a výmetná pec na pečení chleba a rožnění masa. Po odstranění ca 50 cm zeminy bylo objeveno původní historické kamenné vydláždění dvora. Co všechno je součástí domu: naposledy bylo vedeno jako dům o třech bytových jednotkách, po dobové rekonstrukci a navrácení původní historické dispozice jsou dnes 3 samostatná stylová rodinná apartmá, 3 koupelny, přijímací salonek, schodiště, 2 kuchyně, místnost s plně funkčním unikátním historickým výčepním zařízením z konce 19. století, velká společenská místnost využívaná jako jídelna, spodní sklepení, historický špýchárek a hospodářské budovy ve dvoře (možnost přestavby na 3 garsoniéry nebo 3 ateliéry), viniční domek. Velké a vysoké podkrovní prostory (velmi vhodné k vestavbě dalších 3 garsoniér nebo 3 menších ateliérů) zatím nevyužívané. Vjezd branou z ulice U Národní galerie, na dvoře možnost parkování většího počtu aut.Čím se vytápí: plynový kotel, všude pouze nerušící podlahové topení, na podlahách cihlová dlažba. V koupelnách osazeny topné radiátory - žebříky a elektrické vytápění podlah. V každém apartmá, salonku a společenské místnosti navíc ještě vždy k podlahovému topení historická kachlová kamna.

Z čeho jsou podlahy, střecha: podlahy vždy historická cihelná dlažba nebo dřevo, v koupelnách a v kuchyni vždy nová keramická dlažba a obklad. Střešní krytina na domě i na hospodářských budovách typově stejná pálená střešní taška s letitou patinou, hřebenáče do malty.

Typ objektu: samostatný, Obestavěný prostor celé nemovitosti: 2.103 m2, Zastavěná plocha: 407 m2, Užitná plocha: 420 m2, Počet podlaží objektu: 3, Podzemní podlaží: 1, Plocha parcely: 802 m2, Typ objektu: patrový, Typ budovy: smíšená, Stav budovy: po rekonstrukci, velmi dobrý, Voda: městský zdroj pro celý objekt, studna nebyla objevena, Odpad: kanalizace, Plyn: plynovod, Telekomunikace: telefon, internet, Elektro: 230 V, 380 V, veškeré vypínače a zásuvky jsou z bílého porcelánu